Zelňačka. Ach. Česká! Co teprve ta slovenská. To jsou skutečné národní kulturní klenoty. Nedám na ně dopustit. Nikdy. Byla jsem ale taky zvědavá, jestli i Němci k tomuhle česko-slovenskému tématu mají co říct. Zelí je přece jenom taky jeden ze základních stavebních kamenů německé kuchyně. Takže ať  se ukážou. Jsem si říkala. Na první seznamovačku

Němci chřest milují. Je teď úplně všude. Na trhu, ve všech obchodech, na všech reklamních letácích, v každé lepší i horší restauraci, v časopisech i v televizi. Chřest vládne. Ne nadarmo se mu říká „královská zelenina“ (Königsgemüse).

Něco pro chudé? Tak to jedině mušle na víně! Jedna ryze krajová specialita z Porýní. Slávky na víně, tedy „Miesmucheln Rheinische Art“, zcela naplňují jednu z hlavních kulinárních charakteristik Severního Porýní Westfálska,

Hmmmm, tak jak bych to pojala. Trochu lechtivé téma tentokrát. Tenhle díl zase není o vyšší německé gastronomii ani o žádném slavném německém Maxovi. Je o chlebu, šunce a vajíčku a o tom, že ve svým věku se pořád ještě stydím.

Hadí mord španělský? No jasně, na to bych měla hned chuť…České názvosloví mě nepřestává udivovat. Tahle kořenová zelenina mě ale svými kvalitami nakonec překvapila ještě mnohem víc než její původní staročeský název.

Dneska se konečně poprvé zakousnu do většího sousta, které se mi tady v Bonnu už 6 let samo nabízí. První díl o německé kuchyni, jak ji poznávám, zažívám, ochutnávám a vařím. Možná to není hitovka jako italská, asi není sexy jako francouzská, ani to není exotika jako vietnamská nebo thajská, ale má svoje kouzlo…někdy snadRead more