Vím, vím…cizrna už tu byla mockrát. Humus už tu taky byl. A hned ve dvou variantách. Jenže tenhle tuning sem musím přidat. Inspirace přišla trochu oklikou, ale hlavní věc, že dorazila. Totiž my máme kamaráda Marka, který krom toho, že má rád Kofily, k nám čas od času přijede na návštěvu. A jako každá česká žena mám pak pocit, ze ho musím nakrmit, ať se děje, co se děje. Má to ale jeden háček. Většina jídel, kterýma se ráda vytahuju před návštěvama, obsahuje větší či menší množství koriandru, který tahle návštěva vůbec nejí. Takže? Naštěstí sdílí naši cizrnovou vášeň. Před časem mi od něj dorazila fotka se zprávou, že rozvinul jedno z jídel, které u nás jedl. Recept je sepsaný tady. Přidal do něj ještě sladký brambor. Tvrdil, že tak je to teprve dokonalý. A protože náš syn Oli si o Markovi myslí, že je chytřejší než Google, tak na tom určitě něco musí být. A je! Já jsem tuhle chuťovou kombinaci zpracovala zas o kousek dál. A tady je.
Uvařím si cizrnu. Když si vzpomenu, tak ji dám den předem namáčet. Když si nevzpomenu, vařím jí dýl (výrazně dýl), ale uvaří se taky. Sladký brambor neboli batát propíchám ostrou vidličkou (spíš víc než míň). Pak ho zabalím do alobalu a dám na pekáček nebo plech do trouby předehřáté na 200 stupňů Celsia. Peču ho úplně do měkka. Testuju to vždycky rukou schovanou v chňapce, abych se nepopálila. Když neklade žádný odpor, je hotový. Pečení bude trvat kolem jedné hodiny.
Tak, mám uvařenou cizrnu. Teď ji musím oloupat. Nedělám si srandu. Je to „vopruz“, ale má to vliv na konečnou chuť i texturu. Nejsnadněji jde loupat cizrnu, když je ještě vlažná. Nechávám ji ve vodě, ve které se vařila, a rovnou z ní kuličky vyndavám a loupu. Taky je dobrý si na pomoc přivolat někoho, kdo je zrovna po ruce, a zapnout si film nebo něco, to pak se to šílenství líp snáší. My jsme u toho včera koukali na „Cimmrmany“ a pomohlo to. Ještě ke všemu z toho lepí prsty. No jo, no.
Sladký brambor už je měkký, tak ho vyndám z trouby a nechám ho vychladnout. Ještě vlažný ho oloupu. Normálně jenom prstama, jde to úplně samo, narozdíl od tý cizrny. Brambor s cizrnou rozmixuju. Snažím se co nejvíc do hladka. Při mixování přilívám vodu a citronovou šťávu. Humus nesmí téct, ale taky nesmí být moc tuhý. I mixování jde líp, když se ředí. Až se dostanu na optimální konzistenci, je čas na dochucení a na přilévání olivového oleje. Dochutím solí, čerstvě mletým pepřem a uzenou paprikou. Pořád ochutnávám, i když přidávám citronovou šťávu. Nakonec pomalu přilívám olej a ještě dál mixuju. Tenhle humus nechávám spíš sladší, lehce provoněný uzenou paprikou. Citrón v něm nedominuje. Má velmi jemnou chuť i texturu. Před podáváním ho poliju olivovým olejem a jako třešničku na dortu ho ozdobím lehce opečeným chorizem. Hotovo.
Dipuju, mažu na toast, dávám do sendvičů, jím ho jen tak. Už se těším, jak ho předvedu Markovi, až dorazí na návštěvu.
Humus ze sladkého bramboru
Ingredients
- 200 g sušené cizrny
- 1 středně velký sladký brambor
- šťáva z 1/2 citrónu až jednoho citrónu
- 3 polévkové lžíce olivový olej a ještě olej na polití při podávání
- 1/2 - 1 čajová lžička uzené papriky
- sůl
- čerstvě mletý pepř
- 4 - 5 polévkových lžic vody množství je orientační, nutno ladit podle konzistence při mixování
- chorizo k podávání, nemusí být
Notes
