Kafe jsem za\u010dala p\u00edt pom\u011brn\u011b pozd\u011b. Pamatuju si na to dob\u0159e, bylo to ve St\u00e1tech, bylo mi asi 22, bylo to p\u0159ek\u00e1pko, kter\u00fd se cel\u00fd den oh\u0159\u00edvalo a j\u00e1 ho pop\u00edjela s vydatnou d\u00e1vkou ml\u00edka a cukru. Kvalitu jsem v t\u00fd dob\u011b ne\u0159e\u0161ila, vlastn\u011b ani tu chu\u0165 (jak bych taky mohla, kdy\u017e to bylo sp\u00ed\u0161 sladk\u00fd ml\u00edko a kafe bylo cejtit hodn\u011b v pozad\u00ed), ale u\u017e tenkr\u00e1t mi von\u011blo.<\/p>\n
Tvrdla jsem tenkr\u00e1t cel\u00fd l\u00e9to na Hampton Beach v New Hampshire, kde krom\u011b motel\u016f, jednoho hotelu a fast-food\u016f nebylo skoro nic. Teda, byl tam oce\u00e1n a ten byl skv\u011blej.<\/p>\n
L\u00e9to jsem zakon\u010dila v New Yorku, kam jsem se ani net\u011b\u0161ila, ale let\u011blo mi odtud letadlo dom\u016f. New York byl nejv\u00edc, zamilovala jsem se, nav\u017edy. Tam jsem objevila Starbucks a proto\u017ee jsem u\u017e v t\u00fd dob\u011b milovala film You’ve got mail, kde si tam Mag Ryan ka\u017ed\u00fd r\u00e1no kupuje kafe po cest\u011b do sv\u00fdho knihkupectv\u00ed, a proto\u017ee m\u011b bav\u00ed, jak Tom Hanks par\u00e1dn\u011b popisuje, pro\u010d vlastn\u011b existuj\u00ed m\u00edsta jako je Starbucks (The whole purpose of places like Starbucks is for people with no decision-making ability whatsoever to make six decisions just to buy one cup of coffee. Short, tall, light, dark, caf, decaf, low-fat, non-fat, … So people who don’t know what the hell they’re doing or who on earth they are can, for only $2.95, get not just a cup of coffee but an absolutely defining sense of self: Tall. Decaf. Cappuccino.), cel\u00fdch 5 dn\u00ed v New Yorku jsem chodila i n\u011bkolikr\u00e1t denn\u011b do Starbucks na kapu\u010d\u00edno. Mysl\u00edm, \u017ee ne\u0161lo ani tak o kafe, ale o ten pocit, byla jsem p\u0159eci ve Starbucks p\u0159\u00edmo v New Yorku.<\/p>\n
Od t\u00e9 doby uplynulo mo\u0159e \u010dasu, do New Yorku jsem se pak je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t vr\u00e1tila, ale Starbucks jsem u\u017e nehledala. Kafe a j\u00e1 jsme k sob\u011b v\u00edc p\u0159ilnuli a mysl\u00edm, \u017ee mi za\u010dalo v\u00e1\u017en\u011b chutnat. Za\u010dal m\u011b zaj\u00edmat i p\u016fvod, zp\u016fsoby p\u0159\u00edpravy, pra\u017een\u00ed. Te\u010f si vychutn\u00e1m i filtrovanou k\u00e1vu, ale stejn\u011b, m\u00e9 srdce pat\u0159\u00ed kapu\u010d\u00ednu, to si d\u00e1v\u00e1m nej\u010dast\u011bji. A ten film, ten si d\u00e1v\u00e1m taky pravideln\u011b, aspo\u0148 jednou ro\u010dn\u011b:).<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Kafe jsem za\u010dala p\u00edt pom\u011brn\u011b pozd\u011b. Pamatuju si na to dob\u0159e, bylo to ve St\u00e1tech, bylo mi asi 22, bylo to p\u0159ek\u00e1pko, kter\u00fd se cel\u00fd den oh\u0159\u00edvalo a j\u00e1 ho pop\u00edjela s vydatnou d\u00e1vkou ml\u00edka a cukru. Kvalitu jsem v t\u00fd dob\u011b ne\u0159e\u0161ila, vlastn\u011b ani tu chu\u0165 (jak bych taky mohla, kdy\u017e to bylo sp\u00ed\u0161